Co konkrétně s obdrženými dary děláte?
Tatiana Gillitzer: „Za poslední dva roky se nám podařilo pro ‚naše‘ děti zajistit zvláštní onkologické oddělení v Pobřežní všeobecné nemocnici v Mombase. Jejich osud je drsný: trpí Burkittovým lymfomem, což je velmi rychle se rozvíjející forma rakoviny mízních uzlin nehodgkinského typu. Nádor mnohdy znetvoří jejich tvář, takže je dobře, že děti jsou samostatně na jednom oddělení jen s dalšími stejně postiženými. Zdravotní sestry a lékaři jim mohou poskytnout vynikající podporu jak před vlastní léčbou, tak po ní.“

MIT loni věnovalo 3 000 eur. Co se za ně pořídilo?
Tatiana Gillitzer: „Postele a matrace pro toto nemocniční oddělení. Henkel rovněž věnoval šampony, prací prostředky a zubní pasty. Část peněz byla použita i na vlastní léčbu, protože většina dětí pochází z rodin, které si nákladnou potřebnou léčbu nemohou dovolit.“

Proč se Vy sama angažujete v léčbě nemocných dětí?
Tatiana Gillitzer: „Chci, aby se děti smály a netrpěly. Každý, kdo by byl svědkem utrpení těchto dětí, by jim chtěl pomoci. Také po zemětřesení na Haiti v roce 2010 jsem zařídila dar ve formě náplastí na rány, které přispěly k zajištění rychlé lékařské pomoci na místě.“

Proč podporujete tento projekt?
Isabel Ramblas: „Chceme pomáhat dětem z našeho města, jejichž životní vyhlídky jsou už od narození nevalné. Alegra Casa Hogar je domovem pro 20 dětí s problematickým rodinným zázemím. Rády bychom přispěly alespoň k tomu, aby vyrůstaly v bezpečném prostředí. Je dobré, že tady mohou žít se svými sourozenci, což není v případě dětských domovů v Mexiku běžné.“

Jak MIT tento dětský domov podpořilo?
Marisol Sanchez: „Díky daru MIT ve výši 4 000 eur jsme postavili okolo pozemku zeď. To je pro děti důležité kvůli pocitu bezpečí a ochrany.“

A jaké další projekty máte v plánu?
Isabel Ramblas: „Letos bychom chtěli realizovat novou místnost pro rané vzdělávání. Nejspíš nás to hodně pohltí a opět se budeme snažit získat nějaké dary.“

Co bylo účelem pozvání?
John Shaw: Kulturní výměna. Ophent Kalawonga, ředitel školy v malawském Zombwe, strávil na podzim roku 2010 dva týdny na anglikánské základní škole hraběnky Anny v Hatfieldu. Chtěl zažít běžný provoz a výuku v normální britské škole. Rovněž hovořil se žáky o kultuře ve své zemi – Malawi.“

Jak jeho přednášky probíhaly?
John Shaw: „Vyprávěl dětem o zeměpisné a politické situaci v Malawi a popsal jim tamní život. Na konci uměly dokonce děti říci pár vět v malawském jazyce čičevštině! Také uvařil několik jídel, aby žáci okusili malawskou kuchyni.“

V čem spočívá přínos takové kulturní výměny?
John Shaw: „Tento kontakt přispěje k rozšíření obzorů dětí z obou zemí.“